.

Natsuhiboshi

20. října 2012 v 16:51 | Nio-chan |  Yaoi, shounen-ai fanfiction
Název: Natsuhiboshi (Ukolébavka ze vzpomínek)
Autorka: Nio-chan
Korekce: Nio-chan
Fandom: D-Gray Man
Pairing: Allen Walker/Kanda Yuu
Typ: Jednorázovka
Varování: Yaoi,
PG: 18+

Poznámka:
Lehce tu navazuji na příběh, ale né nějak extra. A pro ty co to neznají tak Tmavovlasý => Kanda / Bělovlasý=>Allen. To je asi vše. Užijte si čtení ^^



Šel pomalu chodbou, a aniž by vnímal chuť, nebo alespoň druh toho, co si vkládal do úst, jedl. I když se mu ostatní stranily stále slyšel, jak si o něm za jeho zády šeptají.
,,Slyšel si to …?"
,,To o Allen Walker-ovi? Že je s …"
,,V žádném případě!"
,,Musí to být pravda!"
,,Je to jako kdybychom chránili zrádce!"
Šeptaly si jeden přes druhého. Tato slova se mu v hlavě rozezněly více než zvuk zvonu ohlašující pravé poledne. Nepokoušel se to nějak skrývat. Se smutkem v očích dál pokračoval chodbou až do místnosti, která byla určena jenom pro něj. Do místnosti kde sice byl jenom klavír, gauč a židle, ale přesto mu to tu přišlo jako nejluxusnější pokoj. Ptáte se proč? I když tu byl sám, cítil se zde bezpečně a nikdo si o něm nešeptal za jeho zády, že je zrádce.
Vešel dovnitř, mírně přivřel oči a úlevně vydechnul. Už je zase sám. Došoural se ke klavíru, sedl si na stoličku a přitáhl si nohy pod bradu. Někde cestou hodil papírek na zem k ostatnímu bordelu v pokoji a ani si neuvědomil, že už snědl bagetu, kterou ještě před chvíli držel v ruce. V ten moment mu bylo jedno, že má boty a jestli ta stolička bude špinavá či, že odhazuje odpadky na zem. Koneckonců tohle byl jeho pokoj. Jen jeho. Opřel si čelo o kolena a ruce semkl více k sobě. V tuto chvíli mu v hlavě znělo jenom jedno jméno.

Mana.

Tmavovlasý kluk si prudce sedl na postel a ani vlastně nevěděl proč, ale cítil se provinile. Nevnímal ani zvuky kručení žaludku toho upíra vedle na posteli a ani stěžování si Lavi-ho. Pootevřenými dveřmi si všimnul Timcanpy-ho jak letí v těsném závěsu Allen-a. Stihl si však všimnout výrazu jmenované osoby a se smíšenými pocity sklopil svůj pohled. Ofina, která mu předtím dokonale rámovala čelo, mu nyní zakrývala jeho temně modré oči. V ten moment mu ta podlaha přišla jistě velmi zajímavá.

,,Proč se tak tvářil? Co se stalo s tím jeho chorobně otravným optimismem?" pomyslel si, ale vzápětí si řekl, ,,Proč se vlastně starám…"
Sevřel kus deky a pochvíli ji naštvaně odhrnul, aby mohl vylézt z postele. Doufal, že si ho ty dva idioti vedle nevšimnou, nedej bože nějaká sestra. Potichu vyšel z místnosti a vlastně ani nevěděl, jestli jde na správné místo, jenom měl takový zvláštní pocit, který mu jasně říkal, že jde správně. ,,Proč to vlastně dělám..." zanadával si potichu, ale nechal se dál vést tím zvláštním pocitem.

Bělovlasý kluk seděl na malé stoličce a byl pohlcen svými vlastními myšlenkami.
,,Proč byla ta ukolébavka zapsaná našim tajným písmem, Mana? Tím, který jsme si v tom zimním večeru společně vytvořily? Proč mi v hlavě ta melodie pořád zní? Byly to opravdu moje rozhodnutí nebo …" vířily se v hlavě mladíka další a další otázky, ale ucítil jak ho někdo tahá za pramen vlasů. ,,Co se děje, Timcanpy?" otáže se nepříliš radostním tónem, ale v ten moment si všimne obrazovky, která se právě objevila. ,,Kanda...!?" řekne a z tónu jeho hlasu jde poznat, že jeho nečekal. Vlastně nečekal nikoho, možná tak naštvanou sestru, že znovu utek z ošetřovny, ale jeho ne. Lehce se pousmál a stisknul klávesu, čím tmavovlasého návštěvníka pustil dovnitř.

Tmavovlasý kluk mírně nadskočí a otočí se za oním zvukem, a když konečně uvidí hledané dveře, je mu nadmíru jasné, že si ho konečně všimnul. Mírně se nadechne a s jeho typickým výrazem přijde ke dveřím, které otevře. Mírně ho ozáří bílé světlo, které vychází z místnosti a tak trochu přimhouřil oči.
,,Proč si přišel na místo jako je toto?" uslyšel přívětiví hlas zvnitřku místnosti, což ho trošku zarazilo. Vešel do místnosti a konečně spatřil jeho a nevědomky se zastavil. ,,Stále má ten výraz .." pomyslel si, ale vzápětí mu došlo, že stojí na místě a tak přešel na roh pohovky, ve kterém se pohodlně usadil. Dveře, kterýma vešel témeř okamžitě zmizely.
Doufal, že jeho tváře ještě nezačaly měnit svou barvu. Teď když seděl, měl na něj přímý výhled. Všiml si modřin na jeho tváři, obvazů na jeho krku i dalších, které se ztrácely pod jeho trikem. Najednou pocítil zvláštní bolest. Nebyla to jako fyzická bolest, na tu už byl zvyklý. Uvědomil si, že fyzická bolest by nebyla takhle intenzivní. Nelíbil se mu tenhle pocit. ,,Mohlo by to být kvůli němu?" pomyslel si, ale raději tuto myšlenku hned zahnal. Nehodlal se tím teď zabývat.

Mírně si povzdychl, když si všimnul toho nepořádku na zemi. ,,Proč sem celou tu cestu vláčíš jídlo? Když se chceš najíst tak si ho sněz v jídelně." Zkonstatoval a podepřel si hlavu. ,,Už jsem dojedl, ale dostal jsem chuť na desert." Řekne bělovlasý kluk a pomalu přistupuje k němu. Kanda by přísahal, že ho Allen propaluje pohledem. Jeho tváře, které předtím začínali lehce rudnout, teď pro změnu bledli. Moc dobře tušil, na co Allen naráží.
,,A já jsme další chod tvého jídla?" zeptal se Knada, když vzdálenost, která je oddělovala, byla velmi mála. ,,Vypadáš tak chutně, že bys měl být zakázaný." Odpoví těsně u jeho obličeje Allen, ignorujíc jeho předešlou otázku. Lehce se nahne, aby překonal tu úzkou vzdálenost mezi nimi, ale ještě než spojí jejich rty v polibku, lehce jazykem přejede po jeho dolním rtu. Kanda se mírně otřese a stihne ještě zaznamenat ruce druhého, které se podepřeli o horní kraj pohovky, a tím omezily jeho prostor. Cítil i jak na něj doléhá váha těla toho druhého, čím ho nutí si více lehnout. Instinktivně víc pootevře ústa, když se Allen začínal dobývat do jeho úst jazykem. Lehce přejede třesoucí se rukou po rukávu Allenova trička a zastaví se u jeho ramene, kde pevně uchopí část jeho oblečení. Jestli takhle budou dál pokračovat, jednak se pravděpodobně udusí, protože Allen značně opomíjí, že taky potřebují dýchat.

Po nekonečně dlouhé chvíli se Allen odtáhne a tmavovlasý si oddychne. Kanda cítí návaly horka, jak se mu hnala krev do obličeje a mírně pootočil hlavou na stranu, aby tak zabránil pohledu do jeho tváře. Ale to mu právě do pusy Allen strčil lem jeho vlastního tričko. Kanda se nezmohl na vydání jediné hlásky a jen se šokovaně podíval bělovlasému do tváře. Ten se jen lehce pousmál a přejel jazykem po právě odhalené bradavce. Něžně ji skousl, a ještě ji obkroužil jazykem. Tmavovlasý sebou lehce škubnul, zaklonil hlavu a zhluboka se nadechl. To, co to v něm vyvolávalo, neuměl to ani popsat…
Krev se mu hnala do jiných orgánu, než do hlavy, aspoň se již nečervenal. Propínal se, ale vzdechy v sobě zatím dusil. Jednou rukou bělovlasý bloudil po jeho hrudi, než se prsty ustálil u druhé bradavky. Stiskl ji nehty a začal se jí věnovat ukazováčkem a palcem. Kanda cítil, jak se Allen přemisťuje jazykem stále níž a níž...
Bělovlasý přejel jazykem po celé jeho délce a pomalu jej začal brát do pusy. Obtahoval jej a kroužil okolo jeho špičky.
,,Um..nh.." Vydal ze sebe přes tričko ve své puse Kanda a prohnul v zádech. Podivil se, kdy mu Allen stihnul sundat kalhoty, ale teď neměl čas nad tím přemýšlet. Allen využil vzdálenost obličeje toho druhého a zvedl jednu z dlaní, prostředníčkem a prsteníčkem pronikl mezi jeho rty, aby jej nechal naslinit. Zabránil mu tak i v zadržování vzdechu, které se teď draly ven. Líbil se mu tento pocit dominance. Když konečně prsty vytáhl, provlékl svou ruku mezi jeho stehny a začal do něj nečekaně prostředníčkem pronikat.
,,uh…Ahh.." vydá ze sebe Kanda a pustí lem trička, který do této chvíli měl v puse. Tmavovlasý zakloní hlavu, a cítí, jak mu Allen lehce nadzvedl nohy, když přidal další prst. Snažil se svoje steny co nejvíce tlumit. Nepatrně se chvěl po celém těle, touha, kterou by nikdy nepřiznal a vzrušení, šířící se v neovladatelných vlnách celým jeho tělem, dělaly své.
,,ha..agh..Ahh" skoro vykřiknul, když bělovlasý do něj pronikne dalším prstem, aby si jej mohl dále roztahovat, a zároveň pocítí jeho rukou na svém tepajícím údu, jak ho v nepravidelných pohybech dráždí. Tmavovlasý pevně semkne víčka k sobě, když ucítí, jak se mu oči začínají zalévat slzami. Ví, že k vrcholu nemá už daleko, a když uslyší tichý smích druhého, je mi nadmíru jasné, že to ví i on.

Bělovlasý náhle vyndá svoje prsty a provokativně si olízne rty. Nehodlal mu to až tak ulehčit. ,,Otoč se zády ke mně..." zašeptal mu do ouška a narovnal se. Vzhledem k tomu, že on byl ještě celý oblečený, si začal rozepínat kalhoty.,, Dám ti to brzy, tak se nemusíš takto tvářit." řekne Allen a vítězně se pousměje. Věděl, že si ho právě kompletně podmanil. Jednou nohou se opřel o matraci hned za tělem tmavovlasého a druhou si jej přitáhl za bok a pomalu do něj začal pronikat, dokud ho nenaplnil celou svou délkou. Kanda se na okamžik prohnul v zádech a semkl víčka k sobě, jak jím projela další vlna vzrušení s bolestí. Allen zvolna zrychloval své přírazy do drobného těla pod sebou, aniž by mu dal čas si na něj zvyknout. Jednou rukou držel svého milence okolo pasu, druhou se opíral o pohovku nad jeho hlavou. Rty laskal jeho kůži, aby zabránil stenům unikat z jeho rtů. Tmavovlasý cítil, jak se celé jeho tělo třese a nezmohl se na víc, než na hlasité steny, kterým se snažil zabránit. Bělovlasý putoval jednou dlaní k jeho klínu, aby jej mohl začít zpracovávat ve stejném tempu, v jakém do něj pronikal. To již, bylo pro jeho milence poslední kapkou. Cítil, že už to nebude moc dlouho trvat a takhle se udělá. ,,Ne-e já…" snažil se doříct svojí myšlenku Kanda, ale zradil ho vlastní hlas. Nevědel co to ten druhý právě udělal, ale tohle ještě nezažil. Bylo to jako by zmáčknul nějaké tlačítko a tělem mu projela vlna nepopsatelného vzrušení jako elektrický proud. Musel si zkousnout rukáv vlastního svetru aby nezačal křičet jeho jméno, když to pocítil znovu. A znovu. Zanedlouho si uvědomil, že Allen nejspíš dráždí jeho prostatu. Konec konců Anatomii ještě ovládal.To co si celou dobu nechtěl připouštět mu teď bylo zcela jasné. ,,Vždyť toto není správné, přirozené!" snažil se sám sebe přesvědčit, ale nemohl popřít fakt, že se mu to líbí či to nepopsatelné chvění jeho těla jenom z blískosti toho druhého. Netrvalo to dlouho a Kanda vyvrcholil do jeho ruky. Zatemňovalo se mu před očima a nebyl si jistý jestli omdlí nebo ne. Navíc nebýt ruky druhého neudržel by se ani na těch čtyřech. Allen jej ještě několikrát naplnil celou svou délkou, než se také sám do něj udělal.


,, … jen abys mě povzbudil." Uslyšel kanda zbytek věty svého bělovlasého společníka.
,,Stalo se něco…?" zeptal se Kanda s donucení a otočil se hlavou na druhého.
,,Nic." Odpověděl Allan a podepřel si hlavu o koleno.
Seděli od sebe pár metrů jakoby se předešlá jejich činnost, vůbec nestala. Kdyby se na ně někdo právě podíval, řekl by jsi, že si jenom normálně povídají jako každý. Ale kdyby jste se podívaly lépe všimli by jste si rudých tváři Tmavovlasého, jeho červených skvrnek a cestiček po těle a Allanovo spokojeného výrazu.
,,Slyšel jsem píseň v tu dobu." Odvětil Allan bez toho, aby se podíval na toho druhého.

Znovu.

,,Myslíš, když tam někdo brečel jako dítě?" opáčil ironicky Kanda, což Allena zaskočilo.
Ale vždyť to bylo smutné. Žárlil jsem…" zašeptá druhou větu bělovlasí a ani si neuvědomil, že vyslovil ty poslední dvě slova.,,
,,Znovu. Ten jeho pohled" pomyslel si Kanda a pocítil tu zvláštní bolest na hrudníku jako předtím

Jako ozvěna…

,
,Přestože se narodil takový jaký byl měl někoho, kdo mu zpíval ukolébavku. Jen kvůli němu. Myslí si, že člověk může být šťastný jenom s tím? " zeptal se a smutně se zadíval na podlahu.
,,Sakra….dokonce ani mít sex nemělo žádný vliv." Pomyslí si Kanda s červenajícími se tvářemi.
,,Žárlíš i nyní?" dostal ze sebe Kanda. Srdce mu začalo tlouct rychleji a kdykoliv uslyšel či koutka oka zahlédl sebemenší pohyb bělovlasého, mírně se zachvěl. Jakoby při každém jeho pohybu do něj uhodil blesk.

Lullaby

Tohle bělovlasý nečekal. Byl překvapený Kandovou reakcí Škodolibě se pousmál a ještě prodlužoval tu chvíli ticha.
,,Ne.." odpověděl, možná až příliš nadšeně. Tato odpovědět Kandu opravdu zarazila.
,, Vyrostl jsem od té doby! Pokud nevíš, co dělat, je to jen otázka času, ne?"
,,HUH?" řekl omámeně kanda. Doufal, že se jenom přeslechl. Ikdyž jeho tvář měla teď zajímavý výraz.
,,Gomen…Dneska jsem tě jen využil…" odpověděl bělovlasý s lehce vypláznutým jazykem a Timcampy-m na rameni.
,,Co-…Co-…Co-… Co si to řekl!?" vykoktal ze sebe Kanda. V jeho tváři, která stihla díky té jedné větě dokonale zčervenat se mísil různé pocit. Od zaskočení až po vztek.
,,ALLEN WALKER, KANDA YUU!!" ozval se velmi naštvaný hlas.
,,!?"
,,Ten hlas..to je sestra?" zeptal se spíš sám sebe Allen
,,Ch´" odfrknul si Kanda a nechápavě se oba otočily směrem, kde se právě objevil obličej hlavní sestry z ošetřovny.
,,VÍM, ŽE TAM JSTE…! VYLEZTE!" ozvalo se jasně říkajícím v podtextu, že pokud hned nevylezete, dojdu si tam za nimi sama.
,,Eeek!" nadskočí leknutím Allen a pomyslel si ,,Ona je opravdu naštvaná…"
Hlavní sestra v tu chvíli spíše připomínala démona než člověka.

,,Pojďme zpátky!" Řekne přehnaně optimisticky Allen, jako vždy.
,,Jdi si zpátky sám!" odpověděl mu uraženě tmavovlasý a ani se nepohnul se ze svého místa.
,Kan-da!"

----------------------
Tak doufám, že se Vám moje povídka líbila ^^
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mitsuki-chan Mitsuki-chan | Web | 20. října 2012 v 18:53 | Reagovat

Mno Zlato..! *slint* :D I když sjem to už četla po částech, takhle v celku je to ještě lepší!! :D

2 Nio-chan Nio-chan | Web | 20. října 2012 v 19:42 | Reagovat

[1]:Díky zlato ^^

3 SooMin (수민) SooMin (수민) | Web | 21. října 2012 v 12:38 | Reagovat

Ach... no sliiint. Úžasná povídka. *-*
Sice mám Kandu radši s Lavim, ale to nic nemění na tom, jak dobře je ta povídka napísaná.^^

Jinak, jsem se chtěla zeptat, jak si vás mám přidat do oblíbených? Pod jakým jménem?? Jako Anime-ai, nebo Mitsuki-chan a Nio-chan?? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Anime-Manga